Dušan Vágai se s mikrofonem vypravil na pietní místo v Teplicích. Z výpovědí očitých svědků a kamarádů 46letého Stanislava Tomáše přináší pohled na tragickou událost.

„Byl to mé maminky bratranec.“

Jaký Stanislav Tomáš byl?

„Pamatuju si ho jako dítě, když k nám v patnácti letech chodil na návštěvy. Pohodový kluk. Pak byl na vojně, dostal se k paragánům. Potom pracoval u ochranky, třeba na koncertech, v 90. letech byl v ochrance na koncertě Michaela Jacksona. Měl slušnou kariéru, byl ze slušné rodiny. Jenže pak mu zemřel bratr, otec a rodina se rozpadla, začal s drogama. Žil si svým životem, ale že by někomu ubližoval, to vůbec. Smrt si určitě nezasloužil. Poslední dobou jsem s ním několikrát mluvil u něj v práci, kterou si našel, byl úplně normální. Myslím si, že chtěl začít nový život. Do práce chodil včas, připravený, bavilo ho to. Dokonce měl nastoupit někam do Prahy.“

Nyní si vyslechneme výpověď očitého svědka. Co se na místě odehrálo?

„V prvé řadě byli dva. Jeden z nich utekl, policisté chytli jen toho druhého. Začali ho mlátit obušky, kopat do něj. Jeden ho držel u kotníků, druhý byl na zádech a třetí na krku. To mohlo trvat pět, nebo šest minut, co mu držel krk. My, co jsme tomu přihlíželi, jsme nesměli nijak zasáhnout, jinak by to bylo bráno jako útok na veřejného činitele.“

Co jste v tu chvíli dělal?

„Šel jsem se podívat. Když jsem poznal, že to je kamarád, hodně mě to zarazilo. Chtěl jsem, aby ho pustili, aby ho nedrželi za krk. Na záznamu je vidět, že když ho po těch pěti, šesti minutách zkoušeli, nereagoval, byl v bezvědomí. Teprve pak ho pustili. Po deseti minutách přijela záchranka, on byl bezvládný, museli ho na nosítko vytáhnout. Ani ne do minuty zemřel.“

Snažili jste se mu nějak pomoct? Říkali jste něco policistům?

„Nemohli jsme. Bylo nám řečeno, že do toho nemůžeme zasahovat. V neděli pro nás přijeli z kriminálky, pro všechny z našeho domu. Dostali jsme k podepsání papíry o mlčenlivosti. Jasně nám dali najevo, že pokud se budeme k něčemu vyjadřovat, že z toho můžeme mít velké problémy, že nám hrozí i kriminál. Nechápu z jakého důvodu.“

Vraťme se ještě k tomu incidentu…

„Než se to stalo, byly tři hodiny. Po záchrance přijela zásahovka, dvě auta, dohromady jich tu nakonec bylo asi osm aut a zhruba 30 policistů.“

A u zásahu proti zemřelému jich bylo kolik?

„Tři.“

A ti si zavolali další pomoc?

„Ano. Říkali, že se pořád vzpíral. A myslím si, že to bylo i na nás, protože oni měli dojem, že bychom mohli zasáhnout. Uzavřeli jednu silnici a odtud přijíždělo jedno auto za druhým,“ říká přímý svědek incidentu, při kterém zemřel člověk.

• Autonomní akce tutu část rozhovoru přebírá z Českého rozhlasu, kde ho najdete v plném znění.