Mnoho lidí tvrdí, že mění svět k lepšímu, jenže dělá kroky, které nás od změny vzdalují. Někteří si říkají anarchisté, jiní autonomové nebo radikální levičáci. Pod různými názvy se ale skrývá stejný obsah. Oni nás stále balamutí frázemi o samosprávě, rovnostářství, autonomii, ale vidíme je jak některé autonomní iniciativy zcela ignorují, avšak jeví nadšený zájem o ty státotvorné, nacionalistické, reformistické. Jedním příkladem současnosti jsou události po tragickém úmrtí Stanislava Tomáše.

Autonomní akce dvakrát iniciovala shromáždění, kterými jasně deklarovala svou protistátní a na politických stranách nezávislou povahu. Shromáždění měla vystoupit proti policejní brutalitě a poskytnout podmínky pro autonomní iniciativu. Takzvaní levičáci obě akce povětšinou ignorovali. Oproti tomu ale sami organizovali akci v Praze, na kterou pozvali Jožku Mikera, který několik dnů před tím v Teplicích otevřeně mluvil o svém velkém snu, vytvoření státu, který bude určen pro Romy celého světa (od času 1:47:05 v tomto videu). Později zase informovali o iniciativě Roma Luma, která má ambice stát se politickou stranou a na shromáždění v Ústí nad Labem nechala řečnit romského nacionalistu Davida Mezeie (od času 1:10:21 v tomto videu). Jak se tento rasistický štváč, agresor a vychytralý manipulátor projevuje bylo popsáno na několika místech. (zde nebo zde a zde).

Proč tak málo lidí problematizuje, že ti, kteří používají protistátní a protikapitalistickou rétoriku, se pak ochotně paktují s lidmi, kteří zastávají státotvorné a nacionalistické postoje? Proč je pro levičáky vysoký počet lidí na nějaké události podstatnější než to, kým tito lidé jsou a jaké cíle aktivně prosazují? Vysvětlení dává levičácká ideologie, která za líbivými slovy skrývá prohnilý obsah. V čem jsou tito levičáci jiní, než liberální stoupenci státu a kapitalismu? V tom, že svou liberální a reformistickou praxi zahalují do frazeologie radikalismu. Pokud připustíme, že sledují v jádru totožný obsah, vlastně pak ani nepřekvapí, že nově vznikající politická strana Roma Luma nabízí spolupráci Anarchistické federaci. Pojí je stejná reformistická praxe, jen vyjádřená odlišnými slovy a formami. To proto je pro utvářející se politickou stranu lákavá spolupráce s anarchisty a ti zase ochotně této straně poskytují propagaci v reportáži  na webu.

Měl bych věřit, že se situace brzy změní k lepšímu? Jenže ti, co si v Česku říkají levičáci, autonomové nebo anarchisté, mě již přes dvacet let přesvědčují o tom, že nic zásadního měnit nechtějí. Ať svou praxi v průběhu času nazývají jakkoli, vidím v ní jen sociální demokracii jednadvacátého století, tedy čirý reformismus. Všechno bylo tolikrát řečeno, ale nic se nezměnilo.

• Článek přišel do e-mailu Autonomní akce. Autor: Petr K.